Tohle je třetí a závěrečné ohlédnutí za Čtyřlístky mého dětství. Jsou to příběhy z let 1987 až 1989 a ačkoliv si je pořád všechny pamatuju a tudíž jsem je nejspíš ještě pravidelně kupoval, také si všímám, že už mě tolik nebraly, aspoň ne všechny.
Dvě tři sbírky slammerů už jsem tu měl, teď přichází reprezentativní průřez celou scénou s podtitulem "Nejlepší česká slam poetry 2003 – 2023". Je to skvělé čtení; jednak pestré, protože je to výběr, jednak kvalitní, protože je to výběr těch nejlepších.
Na první pohled je to jen taková brožura, 76 stránek, černobílý tisk, svázaná na dvě svorky sešívačkou… nic nenasvědčuje tomu, jaký poklad se ukrývá uvnitř.
Když mě Devadesátky! bavily, zkusil jsem od stejné autorky i pokračování. To se soustředí na první polovinu prvního desetiletí (protože celá dekáda nebyla tak ucelená a první pětiletka je jakési přechodové období).
Forma je stejná; opět jsou tu tematicky zaměřené kapitoly, které popisují jednotlivé fenomény či události a bohatě je ilustrují fotkami či přetisky. Každou pak uzavírá několik vzpomínkových textů významných protagonistů.
Konspiritualita je trefný pojem, spojení (vizte portmanteaux) slov konspirace a spiritualita. Vystihuje zvláštní chytlavost duchovních hledačů k nalézání a šíření konspiračních teorií. Na první pohled je to paradox, vždyť duchovno je hledání pravdy, jenže ono to je vlastně logické. Pátrači po duchovních světech a záměrech jsou naladěni na skrytost.
Calvin je šestiletý chlapec, jedináček, který ulovil do pasti tygra Hobbese. Že je tygr jenom plyšový si myslí ostatní, Calvin ví své a s Hobbesem jako parťákem zažívá jedno dobrodružství za druhým.
Český student gymnázia a nadšený entomolog Petr se zúčastní prázdninové expedice do Ťan-šanu. Výpravu vede starší biolog Zachir, další členové jsou studentka Nazyra, všeuměl Ašim a nešika Max. Každý z nich má nějaký cíl, ale všichni hledají tajemné pohoří Uzun-Gur. Nazyra kvůli záhadnému léčivému mumiu, Petr touží po úlovku jasoně uzyngyra, Zachir sleduje parazity hlodavců, a Max… Max se snaží najít sebevědomí.
Ročenka s doprovodným textem k jednotlivým kolážím a řadou vtipných komentářů z - asi – Facebooku je výborná věc. Velmi vtipnou formou zopakuje a připomene vše podstatné, co za daný rok odehrálo.
Martina Viktorie Kopecká je farářka Církve československé husitské. Kromě toho působí v poradním odboru Světové rady církví, moderuje cyklus ČT Uchem jehly, zúčastnila se jedenácté řady soutěže StarDance (skončila druhá) a také píše blog Deník farářky. A právě z něj kniha čerpá – tři roky zážitků a poznámek jsou soustředěné a seřazené do církevního roku.
Když jsem si tak pěkně zavzpomínal nad sedmou velkou knihou, rozhodl jsem se projet si ty svoje historické Čtyřlístky celé – od nejranějších až po dobu, kdy už jsem je číst přestával. Řečí souborných vydání tedy ještě šestou knihu a pak knihu osmou. Tohle je tedy čtenářský počátek, díly z let 1982 až 1984.
Zapomeňte na obvyklé příručky vztahového poradenství, jsou plné omylů, nepravd nebo zavádějících tvrzení.
To podstatné je jinde. A John M. Gottman dokáže z patnácti minut rozhovoru manželských párů určit s pravděpodobností 91%, jestli spolu zůstanou, nebo ne.
Je to sice dětská encyklopedie, ale pro zvědavého laika je tam informací až až. V přehledu plemen jsem se stejně ztrácel. Jinak jsem si ale odnesl hromadu informací, od anatomické stavby až po základy chovu. Nejzajímavější pro mě ovšem byla fakta o jejich fyziologii a chování.
This one took me extraordinarily long. Felt like DNF at times, but I always went on in the end. Well worth it. The first half of the 20th century in #Japan from a less frequent perspective.
Tady jsem s komiksem asi sáhl trochu vedle. Je sice skvělý vizuálně, ale vrstevnatost Duny by si zasloužila mnohem větší propracování.
Často jsou si obrázky podobné; celá stránka boje sice ukazuje zpomalený čas, ale je to takové monotónní.
Ano, to je správné slovo – monotónnost, v barvě i tvarové podobnosti. Občasné vybočení nebo změna je sice o to působivější, ale celkový dojem je spíše nižší.
Asi první příručka od českého vyjednavače je ucelený návod pro v podstatě jakékoliv vyjednávání – ať už jde o drobné dohody, nebo smlouvy za milionové částky, základní principy jsou stejné.
Autor evidentně zná vše z praxe. Asi je i hodně viditelný na sociálních sítích, nepochybně má zvládnutý marketing. Ve srovnání s Matthiasem Schrannerem je kniha méně hutná, zato asi stravitelnější.
Od Petra Dvořáčka už jsem tu měl sérii jednotlivých slohů, knihu věnovanou památkám UNESCO a teď jsem k nim přidal i "Sedmdesát nejkrásnějších sakrálních staveb v Čechách a na Moravě", jak zní podtitul. Pojetí je chronologické a pro každou etapu uvádí několik staveb, které jsou nějakým způsobem výjimečné – zachovalostí, velikostí, typickou podobou nebo naopak mimořádným vzhledem. Jako třeba Kaple sv. Martina, Erharda a Uršuly v Chebu (...)
Dickense jsem se trochu bál, zpracování těžkých osudů jeho sirotků slibovalo depresivní čtení (a televizní seriály, co si pamatuju z dětství, tomu taky moc nepomohly). Výsledek byl ale úplně jiný – se zájmem jsem sledoval, s jakou ironií a nadhledem vodí svoje postavy, píše s mírně pobaveným tónem.
Další úžasná věc od Toma Robbinse, co se mi dostala do rukou. Opět je tu spousta filozofování a teologických úvah, opět skvělé a praštěné postavy i zápletka, opět trocha drog a sexu, opět kritika církve a konzumní společnosti a opět úžasně vtipně a hravě napsané.
Výborná oddechovka!