Možná znáte jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český; podle informací na webu ÚJČ zahájila svou činnost už v roce 1936, po připojení k internetu výrazně vzrostl počet dotazů, o telefonických nemluvě.
Je jasné, že dotazy se často opakují, proto také Poradna doporučuje nejprve se podívat na webu do Internetové jazykové příručky nebo databáze odpovědí a teprve pak dotaz položit.
Knižní podoba těch nejčastějších je spíše doplněk.
Kniha mě zaujala anotací; téma společné cesty a sblížení otce a syna, navíc nějaký ostrov, vypadalo zajímavě. Samozřejmě jsem se trochu obával, protože když jednomu moc času nezbývá, půjde asi o umírání, že. Příběh je ale příjemné překvapení – je vtipný, báječně se čte a přestože téma je nakonec opravdu vážné, není nijak patetický.
Za pandemie covidu si spousta firem vyzkoušela stoprocentní home office na vlastní kůži. Byla to jediná možnost jak se nezastavit, takže tam, kde to jít mohlo, to jít muselo – a také šlo.
Bohužel následoval zpětný ráz a řada z nich teď hlásá návrat do kanceláří. Čas na diskuze a obhajobu práce na dálku je zpět, proto se kniha stále hodí.
Kancelář je docela dobrá na sdílení, ale rozhodně není dobrá na práci, zejména pokud v ní je víc než dva tři lidi.
Po úvodu o Kylie Jenner a sledujících, kteří se jí chtějí podobat - a nezažívají jen čistě pozitivní pocit úžasu nad krásou, ale zároveň také jisté negativní pocity, naváže zprostředkováním myšlenek řady filozofů a sociologů.
Všechno je zdařile propojené do jednoho celku, do série úvah a návazností, takže se dozvíte docela dost věcí.
Jenže jakkoliv je obsah přínosný, groteskní styl kresby je pro mě nepřekonatelný až ohavný. Vždyť z toho bolí oči'
Kniha je soubor povídek, které jsou ohraničené prostorem pražské čtvrti Malá Strana – Neruda v nich zpracovává typické postavy a postavičky a jejich osudy. Příběhy jsou to tragické, komické nebo jen takové črty a scény.
Od první stránky jsem byl překvapený, jak barvité povídky jsou, jak plným jazykem Neruda psal.
Asi nejznámějším unitářským pastorem současnosti je Robert Fulghum. Co je to ale za víru? Vágně jsem si představoval, že jakási varianta liberálního křesťanství, ale nijak víc po tom nepátral. Až když jsem si objednával sbírku básní Miloše Hlávky na e-shopu Unitaria, vzpomněl jsem si na souvislost a do košíku přihodil i tuto vysvětlující brožurku.
Druhá kniha fejetonů o angličtině od lingvisty a učitele, který od roku 1992 žije v Čechách, pokračuje ve stejném duchu, tedy velmi čtivě a srozumitelně.
Opět prochází zajímavosti a tipy; těžištěm tohoto dílu je ale skoro třicetidílná série „Odbordelování slovesných časů“.
I kdyby vás fejetony nelákaly, už jenom kvůli tomuhle výkladu kniha stojí za prostudování.
To mi jednou Pinterest naservíroval fascinující obraz dívky se svatozáří a výrazem kombinujícím svůdnost a cudnost. Opírá se o pahýl stromu (ale možná je to také had), který jí při bližším pohledu prorůstá…
Chvíli mi trvalo, než jsem vypátral, že je to Potnia Theron (Paní zvířat) a autorem je Roberto Ferri.
(…)
Co je na Ferriho obrazech tak zajímavého? Především technika – aby dnes někdo maloval technikou největších mistrů baroka rozhodně není obvyklé.
Citlivka je ohromně příjemná kniha; je mile a vstřícně napsaná, má krátké kapitoly, které se snadno čtou – ale nejsou rozhodně povrchní. Jak jsem u minulé knihy přemítal, jestli téma citlivých lidí není jen rozvedení introverze, tady je vše jasné a přesvědčivé. Vysoce citliví lidé jsou opravdu jiná kategorie.
Máte-li podezření, že vysokou citlivostí trpíte, určitě si tuhle knihu pořiďte. Jednak vám ukáže, že je to dar, jednak poradí jak si s ním poradit.
Dal jsem si to potřetí a musím přiznat, že – asi i s mým postupujícím věkem -, už je na mě většina stripů brutální trochu moc. Aspoň jsem přeskenoval obálku, doplnil odkazy na knižní databáze a údaje o vydání.
Autora jsem objevil díky skvělé knize o manažerských mýtech, a tak jsem si pořídil i jeho další publikace. Tahle byla obzvlášť slibná, v ekonomii docela plavu a vyvrácení mýtů znělo jednak podrobněji než v Ekonomických bajkách, jednak moderněji než u Bastiata.
A opravdu nezklamala.
Dnes návrat ke Koniášovi jako vůdci karavany.
Tolik zoufalých problémů a takřka nepřekonatelných překážek už od počátku dává tušit, že někomu mocnému se myšlenka kolonie pranic nelíbí.
(A jako bonus výpočet, jestli je to s těmi stometrovými douglaskami bylo reálné.)
Legendární kniha o umění vychází od roku 1950 prakticky nepřetržitě, v průběhu let autor doplňoval a revidoval kapitoly, toto vydání je – alespoň podle počtu předmluv – šestnácté, v Česku druhé (ovšem s pěti dotisky).
Čím to, že je tak populární? Rozhodně díky srozumitelnosti a čtivosti spolu s velmi kvalitními reprodukcemi, ale to hlavní je skutečné ztvárnění dějin umění jako jednoho dlouhého příběhu. Řeka, která plyne stále dál a objevuje nová řečiště.
Jako dítě mě medvídek Pú minul, neměl jsem ho a nečetl; během let jsem samozřejmě jeho existenci zachytil, později i variaci Pú a Tao, původní knihu jsem si přečetl ale až teď.
Je to přesně ten překryv dějepisu a zeměpisu, který dává dokonalý smysl (a který jsem kdysi navrhoval jako moderní kombinovaný školní předmět). Bohužel napsaný neskonale obtížně. Při výkladu historie skáče od tématu k tématu, místa a regiony se překrývají, jedna citace či parafráze střídá druhou…
Dilbert je inženýr, technik, někdo, kdo denně zápasí s procesy a absurdním fungováním velké korporace, ale naráží i v běžném životě. Nejspíš proto, že své technické myšlení používá nejen při konstrukci převratných vynálezů, ale zkouší to i při svádění žen. Jeho záměr mu pochopitelně vyjde jen málokdy, každopádně své neúspěchy glosuje se značnou sebeironií a humorem, čímž si získá prakticky každého.
Výsledek je dost rozporný; autorka jako terapeutka (a možná léčitelka?) má spoustu praktických zkušeností, ale také celkem dost nedůvěry v systém a náběh na konspirace.
Nebo ta neochvějnost se kterou odsuzuje psychology a psychiatry šmahem…
Výsledkem je celé spektrum informací, od věcných receptů až po spekulace. Je tedy třeba hodně zkušeností a opatrnosti při výběru toho, co si z toho vezmete.
(...)
Když o pár let později po ruském útoku na Ukrajinu Nohavica odmítl výzvu k vrácení medaile, kterou dostal od Putina, už mě to nepřekvapilo. Písně sice poslouchám dál, ale trochu zhořkly.
Oddělování mi, zdá se, nejde úplně důsledně.
A tak mi kniha, která se pokouší analyzovat Nohavicu a zároveň ukázat, že celá veřejná diskuze a názory a postoje jsou zároveň výpovědí o nás, naší společnosti, přišla právě vhod. Je to i můj problém.
(...)
Součástí hradu je nově zrekonstruovaná zahrada a i k ní se dá koupit průvodce. A stejně jako u toho hradního se jedná o knihu s více než dvěma sty stránek, spoustou fotek a luxusním provedením na křídovém papíře.
Díky řadě přesahů a medailonků, třeba o filozofii anglo-čínských zahrad, je to zároveň úvod do historie evropské zahradní tvorby.
Jako sociální psycholog se Robert B. Cialdini celou svou vědeckou kariéru věnuje výzkumu vyjednávání a především přesvědčování. Dělal řadu experimentů, kterými si ověřoval hypotézy a teorie, ale – a především – studoval techniky všemožných přesvědčovačů, obchodníků, náborářů apod. Přímo je infiltroval!
Výsledky jsou fascinující a potřebujete je znát. Ať už chcete někoho přesvědčovat, nebo – častěji – se přesvědčování efektivně bránit.